Proč profesionální sportovci přichází o peníze?

Dobrý den,

v dnešním vydání jsem se zamyslel nad tématem, které je v médiích často skloňované. Mnoho lidí si pokládá otázky, jak je to možné, že ty příběhy mají často špatný konec. Článek je součástí mého projetku vzdělávání finanční gramotnosti a osvěty v řadách profesionálního sportu.  

V minulosti bylo několik případů profesionálních sportovců, kteří se ocitli ve finančních potížích a vyhlásili bankrot. Podle statistik vyhlásí osobní bankrot v době do 5let od ukončení kariéry 6 z 10 hráčů Premier League nebo 7 z 10 hráčů americké NFL nebo NBA. Lidé, kteří se sportem neživí, si pokládají otázky, jak můžou při tak velikých příjmech zkrachovat?

Příčiny mohou být různé: vysoké výdaje v podobě velkého utrácení, špatné finanční plánování, včetně špatných investičních rozhodnutí nebo i zdravotní problémy a s tím spojené náklady na léčbu. Časté je i to, že sportovci chtějí nebo mají pocit, že musí, pomáhat všem okolo sebe, až zapomenou na vlastní „zadní vrátka“ v podobě dostatečného zajištění po konci kariéry.

Mezi našimi klienty je aktivně několik profesionálních sportovců z  různých sportovních disciplín druhů sportů. Za mých 17let praxe jsem se s mnoha dalšími potkal. Ne všichni pomoc chtějí nebo našich služeb využili. Ne všichni byli připraveni bavit se o vážných tématech. Často jsem se setkal s tím, že se nechtějí o své finance a majetky starat a nechávají vše na někom jiném. Mnohdy ani nevědí, jak konkrétně je o jejich majetek postaráno a jak konkrétně je spravovaný. Otázkou je, jestli ten někdo jiný je opravdu ten správný, komu mají věřit?

Měli by se snažit více porozumět tématu. Měli by si věci více a do hloubky kontrolovat.

Uvedu pár příkladů z mých zkušeností. Setkal jsem se s případem, kdy dotyčný profesionál ani nevěděl, že je plátcem DPH. Neporadil mu to jeho profesionální klub. Neporadil mu to jeho agent.  Neřekl mu to ani jeho účetní - kamarád, který mu spravoval účetnictví. Výsledkem byla nejen povinnost doplatit nemalou částku na DPH a sankcích, které mu finanční úřad vyměřil, ale i  ztráta přátelství a důvěry v kamaráda. Setkal jsem se i s dalšími případy neplacení daní nebo sociálního a zdravotního pojištění a vždy stejný příběh, dotyčný o tom vůbec nevěděl, že má platit něco na víc.

V 90. letech bylo časté, že někteří sportovci na základě „odborné“ rady neplatili sociální pojištění, které je dnes už povinné. Jenomže co se stalo? V dnešní době, kdy chtějí jít do starobního důchodu, zjišťují, že nemají tzv. „odpracováno“ teda nemají splněnou potřebnou dobu pojištění, aby na důchod měli nárok. A proto třeba musejí ještě pár let pracovat.  To byla tenkrát opravdu rada nad zlato.

Další problematickou kapitolou jsou různá pojištění, denní odškodné úrazem a podvody s tím spojené. Sportovci ani často nevědí, jak nebo proč se mají pojistit. Dokonce se na trhu setkávám s nekalými praktikami, kdy určité poradenské skupiny nabízejí sportovcům pojištění  s prodejním  argumentem „že se jim za rok až dva vrátí celé zaplacené pojistné a možná i víc“. Sportovci často ani netuší, že se stávají součástí pojistného podvodu, kdy je hranice trestu odnětí svobody 2-5let. Dává vám to smysl? Mně vůbec ne a už vůbec nechápu, jak si sportovec může takhle nastavenou službu koupit. Ano, divili byste se kolik sportovců má nebo mělo takhle pojištění nastavené.

V neposlední řadě je to kauza posledních měsíců s investicí do zlata. Jasně, někdo z jejich klientů věděl, jaké riziko podstupuje. Většina ne. Opět je na této kauze to nejhorší, že bylo hodně sportovců, kteří nevěděli o podstupovaném riziku. V domění, že investují do zlata, investovali vlastně do firmy a podnikání se zlatem. Kauza má samozřejmě špatný konec a všichni o peníze přišli.

Na závěr bych rád dal několik doporučení, jak by se měli sportovci o své majetky starat.

Je pochopitelné, že sportovec se chce v době své aktivní kariéry soustředit na výkon a  nechce řešit nic jiného. Takový postoj je však většinou značně prodělečný. U profesionálních sportovců je časté, že se o finance a majetky starají jejich rodiče. Je to zcela logické, protože komu jinému věřit víc než vlastní rodině. Sportovci by si však měli položit otázku, zda mají jejich rodiče opravdové kompetence v této oblasti a zda jejich případná nezkušenost nebo konzervativní přístup nepovede k tomu, že jejich majetek bude zbytečně ztrácet na hodnotě.

Stejně, jako si sportovci najímají služby kondičních trenérů, fyzioterapeutů a výživových poradců, tak nedílně a nerozlučně k tomu patří i někdo, kdo jim bude spravovat jejich majetek, nebo-li wealth manažeři. Dobrý wealth manažer dokáže vytvořit kvalitní zázemí a připraví „tréninkový“ plán. V praxi to znamená, že připraví investiční plán, důchodový plán, daňový plán, dědický plán včetně majetkového a právního poradenství.

Sportovec by si měl dát práci vybrat si profesionály, kteří splňují přísné podmínky a kritéria odbornosti. Pak už jen kontrolovat, vyhodnocovat, ptát se.

Cílem sportovců vydělávající nadstandardní příjmy by mělo být především ochránit svůj majetek a dále ho zhodnocovat. Připravovat se na konec kariéry a na sportovní důchod. Snažit se zajistit nejen svou rodinu, ale i další generace. Přemýšlet na 100 let dopředu.

Blog

Investiční report