Předat nebo prodat firmu?

Spousta českých rodinných firem stále není předaná. Není to proto, že by majitelé nechtěli. Je to proto, že se o tom nemluví dost brzy, dost otevřeně a dost konkrétně. Přesně to bylo tématem mé panelové diskuse s Petrem Kasou, investorem a ikonou e‑commerce, a Petrem Šrámkem, technologickým investorem a průkopníkem longevity.

Otázka totiž není jen ekonomická. Je to otázka odvahy, načasování a toho, jakou stopu po sobě chcete zanechat.

Firma se prodává, když je kupec, ne když musíte

Petr Kasa během diskuse řekl něco, co stojí za to si zapsat: firmu prodávejte, když je kupec, ne proto, že musíte. Plánovat dnes na deset let dopředu je luxus, který trh často nenabízí. Covid, krize, technologická disrupce a realita je taková, že se vždy něco stane, i když si říkáme, že se nic nestane.

Kdo to nepřipustí, může se dostat do situace, kdy prodává pod tlakem a za nevýhodných podmínek. Příliš pozdě je vždy horší než příliš brzy.

Kolik hodin jste do toho dali, nikoho nezajímá

Tenhle moment v diskusi trochu zabolel, ale byl upřímný. Investora při oceňování společnosti nezajímá, kolik let jste v kanceláři trávili víkendy ani kolik „srdíčka“ jste do firmy vložili. Zajímá ho transparentnost, governance, zastupitelnost klíčových lidí a mitigovaná rizika.

Firma závislá na jedné osobě je těžko prodejná. Firma, která funguje i bez zakladatele, má úplně jinou hodnotu.

„Dětem bych to neudělal"

Petr Kasa na diskusi otevřeně řekl, že firmu dětem předávat nechce. Nechce je svazovat tím, co sám vybudoval. Chce, aby si našly vlastní cestu. Je to legitimní postoj, a právě proto zaznívalo opakovaně jedno důležité sdělení: rozhodnutí musí být na sto procent. Žádné polovičaté kroky.
Pokud zakladatel firmu formálně předá, ale emocionálně se od ní nedokáže odpoutat, nový management to pocítí. A firma tím trpí.

Petr Kasa podniká společně s bratrem, mají jasně rozdělené role a vzájemný respekt. Tohle uspořádání může fungovat, ale vyžaduje vědomou dohodu, ne jen rodinnou samozřejmost.

Firemní nástupce a Legacy

Jedním z nejsilnějších momentů diskuse bylo téma tzv. „firemního nástupce“ – člověka, kterého si zakladatel cíleně vychová pro předání firmy. Nemusí jít o člena rodiny. Je to někdo, komu zakladatel věří, komu firma dává smysl a kdo je připraven ji nést dál.
V regionech, kde ve firmě pracuje polovina zakladatelových přátel a sousedů, je tenhle rozměr ještě silnější. Legacy tam není jen číslo na faktuře. Je to vztah k místu a k lidem.

Mindset: budovat strukturu, ne jen podnikat

Panelová diskuse se opakovaně vracela k jednomu tématu: rozhoduje mentální nastavení. Nestačí být dobrý podnikatel. Je potřeba vědomě budovat strukturu firmy s rozmyslem, plánem a ohledem na budoucí prodej nebo předání.
Důležité je pracovat na firmě, ne jen ve firmě, a na strategii si vždy najít čas. Kdo si na strategii čas nenajde, skončí s firmou, která je závislá jen na něm. A závislou firmu nikdo nekoupí za dobrou cenu nebo ji nekoupí vůbec.

Tak už víte?

Předat, nebo prodat?
Nejde o to, která odpověď je správná. Jde o to mít odvahu odpovědět naplno, bez výmluv a včas. Čas je totiž jediná věc, která se v téhle otázce nedá koupit zpětně.

Blog

Investiční report